Na Taiwanu už několikátý týden panuje opravdu pekelně horké počasí, tajfuny se tento rok někde zapomněly a teplotní rekordy trhají stoleté rekordy. A tak toto léto většina našich výletů směřuje převážně do hor a k vodě a ani tento víkend toho nebyl výjimkou.

Taipei je téměř ze všech stran obklopené horami a tak je cesta z města do přírody zpravidla otázkou pár desítek minut. Tentokrát se mi nechce jet tou nejrychlejší trasou přes půlku rozpáleného města a tak hned za domem stoupáme do 600 metrů vysokého sedla Fengguizui, které leží na okraji národního parku Yangmingshan. Odtud naše cesta pokračuje přes málo obydlené kopce mezi Taipei a Keelungem a po necelé hodince jízdy se přes další sedlo dostáváme do první destinace tohoto dne, městečka Pingxi.

Pingxi je vesnice a stejnojmenné údolí známé svojí „tradicí“ vypouštění luceren štěstí, místní romantickou železnicí (kde koleje slouží také jako skvělé místo pro vypouštění zmiňovaných luceren) projíždějící kouzelnou krajinou a také nádhernou přírodou. My zde tentokrát zastavujeme jen krátce na oběd. Na hlavní ulici zde naproti sobě stojí dva stánky s taiwanskou specialitou „dachangbao xiaochang“, opečeném párku v „párku“ z rýžového těsta. Oba stánky jsou velmi oblíbené a oba připravují trochu jiný styl „párku v párku“ a tak kupujeme pro jistotu oba. Po tradiční zmrzlině z kořene taro zabalené společně s listy zeleniny xiangcai v tenké palačince pokračujeme v další cestě.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Hned za Pingxi se však znenadání spouští odpolední bouřka. Úkryt nacházíme na vyhlídce nad jedním z mnoha vodopádů, které se v tomto údolí nachází, a po 20 minutách je po všem. Za mírného mrholení stoupáme pomalu do mraků na, tento den již třetí, horský hřeben mezi údolími Pingxi a Pinglin. Ve výšce 700 metrů stále ještě poměrně vytrvale prší, ale protrhávající se mraky věští hezké odpoledne.

Silnička, po které pomalu sjíždíme do údolí, je naše oblíbená. Úzká cesta plná zatáček, která se klikatí mezi čajovými plantážemi, je takovým malým tajemstvím. Jízda autem je zde poměrně náročná a tak tu většinou narazíte jen na místní farmáře, protože výletníci z Taipei raději volí pohodlí dálnice, která údolí Pinglinu nakrátko protíná předtím než zmizí v pátém nejdelším silničním tunelu na světě.

• 

• 

Jízdu do údolí si náramně užíváme. Tmavé mraky pomalu mizí a nad námi se ukazuje slunce a modrá obloha. Podmínky na focení jsou naprosto ideální a tak stavíme v každé druhé zátočině. Na dno údolí se dostáváme až okolo třetí hodiny odpoledne a tak měníme plány. Místo zastávky na čaj v mestečku Pinglin a cestě dále k moři do Yilanu strávíme zbytek dne v chládku hor.

• 

• 

• 

• 

• 

Vyhledejte si v Google Maps oblast Pinglin a zjistíte, že i přes malou vzdálenost od hlavního města zde na vás čeká divočina plná hor a hlubokých údolí kterými protékají průzračně čisté horské říčky. Najít zde tiché místo na koupání je zpravidla otázka chvilky a tak si už za pár minut užíváme ve vodě.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Před západem slunce opět měníme plány. Předpověď počasí slibuje oblohu bez mráčku a tak namísto noci strávené na pláži zajíždíme po večeři na hřeben Taoyuangu, který se táhne od mysu Sandiao, který je nejvýchodnějším bodem Taiwanu, podél Tichého oceánu až k městu Yilan. Odtud, z výšky 600 metrů, máme nádherné výhledy na hvězdnou oblohu, Tichý oceán posetý rybářskými loděmi zářícími jak světlušky a úrodnou planinu Yilanu vzdálenou 40 kilometrů na jih. Velkou výhodou spaní takto vysoko jsou přiljemné noční teploty. Oproti 29 stupňům „tam dole“ nám zde 26 stupňů připadá jako ráj. Pocit chladu navíc umocňuje vysoká vzdušná vlhkost a proto raději volíme noc v suchu stanu.

• 

• 

• 

• 

Po příjemně chladivé noci se probouzíme do dalšího slunečného dne. Počasí je naprosto bezchybné a tak na hřebeni zůstáváme až do pozdního dopoledne, kdy nás odtud vyhání hlad a horko.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Plán na neděli je jednoduchý: Jízda podél Tichého oceánu, co nejvíce vyhlídek, útesů, rybářských vesniček a samozřejmě koupání. Viditelnost je dnes na taiwanské poměry nadprůměrná – tipujeme 80 km – a je nádherně vidět nejen nedaleký ostrov Guishan, ale i vysoké útesy táhnoucí se až k městu Hualien a národnímu parku Taroko.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Po obědě přerušujeme jízdu na několik kilometrů dlouhé pláži Waiao a odpoledne trávíme v hravých vlnách Pacifiku.

• 

• 

• 

• 

• 

Cestu zpět do Taipei chceme projet pokud možno za světla. Právě začal „Měsíc duchů“, kdy se na Taiwanu otevírají brány podsvětí a duše mrtvých přichází do světa živých a páchají nekalosti. Kromě toho, že se je v tomto období nebezpečné se koupat v moři, tak také cestování po západu slunce (a třeba i sušení prádla přes noc nebo jen obyčejné pískání) není dvakrát bezpečné. Od domova nás dělí silnice č. 9 známá jako „Silnice duchů“. V minulosti, než byl otevřena dálnice mezi Taipei a Yilanem, na této horské silnici zemřelo mnoho řidičů a tak poslouchám Karen a spěcháme ještě za světla zpět domů. Západ slunce na hřebeni nad městečkem Shiding s výhledem na hlavní město, Taipei 101 a národní park Yangmingshan je pak skvělou tečkou za dalším bezchybným víkendem…

• 

• 

• 

• 

•