Je tady Štědrý den a já už poněkolikáté „trčím“ v subtropickém Taipei namísto toho, abych si užíval rodiny, vánočního cukroví, zimních radovánek, sněhu a prostě Vánoc doma, v Česku. Na Taiwanu naše Vánoce slaví podobně asi jako my slavíme Čínský nový rok. Nijak. Od začátku prosince tu sice občas na ulicích narazíte na vánoční výzdobu a uvnitř hlavního nádraží v Taipei stojí vánoční strom větší jak v Praze, ale to je asi tak vše ze sváteční atmosféry. 24. prosince dopoledne jsou tu ulice prázdné a tiché, všichni jsou v zavření v kancelářích. Vše zdá se funguje jako každý jiný všední den. Nic mi nepřipomíná, že někde na druhém konci světa jsou Vánoce.

Oproti nevlídnému včerejšku je od rána alespoň krásné počasí. Nebe je bez mráčku, nefouká a teplota je prostě tak akorát na kolo, 26°C. Hned po snídani vyrážím na jeden z posledních výjezdů tohoto roku. V sedmimilionovém městě to občas není úplně snadné najít dobrý terén na MTB, ale naštěstí mám hned za domem jednu parádní oblast na rychlé “vyblbnutí”, Beitou Hills, a o malý kousek dál pak národní park Yangmingshan.

Beitou Hills jsou takové sranda kopečky v severním rohu hlavního města, vmáčknuté mezi čtvrti Tienmu a Beitou. Dostat se na vršek to už však příliš sranda není. Po rychlých třech kilometrech městem je přede mnou prudký výšvih areálem Yangming University na začátek divočiny. Pár set metrů do kopce dá však po ránu zabrat! Ještě vyběhnout pár schodů a jsem na začátku dlouhého koryta z uhlazeného pískovce vedoucího někam směrem do pralesa. Tady začíná můj oblíbený okruh. V Taipei už nějaký čas nepršelo a tak po dlouhé době projíždím celým korytem na jeden zátah. Cesta vede mírně do kopce přes několik schodů a terénních vlnek vymletých v pískovci.

Na vršku přepnout odpružení do sjezdové polohy a hurá dolů! Asi kilometr dlouhý singletrack končí překvapivě v civilizaci. Tady, na hranici národního parku, si bohatí Taiwanci postavili malou vesničku s vilkami za mnoho milionů. Mám dvě možnosti, pokračovat kus pralesem s kolem na zádech do prudkého kopce a nebo projet vesničkou. Volím druhou variantu a po pěti minutách téměř kolmé silnice jsem opět na trailu, odkud je to už jen kousek na vrchol dominanty této oblasti, Battleship Rock. Kolo nechávám pod skálou a užívám si samoty a panoramat velkoměsta.

Po krátkém odpočinku nasedám znovu na kolo a již po hřebeni pokračuji k dalšímu vrcholku, 260 m vysokému Zhaomingshanu. Kopce nad Beitou jsou díky blízkosti metra o víkendech velmi populární destinací a právě proto jsou cesty oproti mnoha jiným kopcům dobře prošlapané a sjízdné. Dnes mám však celou oblast jen pro sebe. Projíždím po úzké stezce jinak neprostupným pralesem. Krátké výšvihy následují zábavné sjezdy plné skoků přes kořeny a technické úseky přes pískovcové skalky. Zde si opět chrochtám blahem nad nedostatkem srážek během posledních několika měsíců. Dříve slizké a kluzké kameny jsou dnes krásně suché a kolo drží jak přibité. I úseky, na které za horších podmínek zpravidla nemám morál jsou dnes v pohodě sjízdné. Pohodovou atmosféru doplňují zvuky desítek ptáků a hmyzu všude okolo. Sem tam se navíc hustý porost nakrátko otevře a objeví se Taipei. Jízda v takovém prostředí rychle utíká a i na konci prosince jsem díky vysoké vzdušné vlhkosti pěkně propocený.

Na vrcholu Zhaomingshanu stojí nevzhledný vysílač a je odtud skvělý výhled na sever, směrem ke geotermální oblasti Xinbeitou, na západní svahy hor NP Yangmingshan a dál směrem k moři. Přede mnou je však nejlepší úsek okruhu okolo Beitou Hills, dlouhý a hravý sjezd singletrackem zpět do města. Úžasný singl začíná hned za ruinami starého japonského chrámu Kobo Daishi a klikatí se po svazích porostlých vysokou stříbrnou trávou a osamocenými stromy. Stezka je z větší části “přírodní”, vyšlapaná japonskými poutníky, kteří v minulosti směřovali ke chrámu na kopci. V horní části však loni někdo postavil několik klopenek a navršil několik menších skočků. Takový vánoční sjezd s výhledem na Taipei 101 v dálce prostě nemá chybu a je snad i lepší jak tuna vánočního cukroví a dva metry sněhu někde v Evropě 🙂

Po hodině a půl skvělých zážitků v sedle biku v kopcích nad Taipei se mi skutečně nechce vracet domů. Rozhoduji se proto pokračovat dál do nitra NP Yangminghsan. Po doplnění energie v Xinbeitou, elegantní čtvrti plné horkých pramenů, na mě čeká 15 km a 900 výškových metrů stoupání až pod nejvyšší horu národního parku Qixinshan. Odměnou za vynaložené úsilí jsou nádherné výhledy na hory Yangmingshanu, modré moře hluboko pode mnou a další skvělý sjezd nazpět domů do Taipei. Ale o tom zase někdy jindy…

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•