MTB trailování v horách Taiwanu - Lalashan a stezka BaFu

Hlavní město Taiwanu najdete na severu ostrova poblíž míst, kde se setkávají severní a jižní pacifické proudy. Ty do této oblasti přináší časté srážky a (i když sever Taiwanu leží ve stejné zeměpisné délce jako vyprahlé Mexiko nebo pouště na severu Indie) déšť je zde takřka na denním pořádku. Přidejte si k tomu fakt, že je město bezprostředně obklopeno horami dosahujícími výšky až 2 000 metrů a dostáváte recept na počasí, které ani ty nejlepší rosničky nedokážou předpovědět.

I po těch mnoha letech, které jsem na Taiwanu strávil, mě tady počasí dokáže překvapit. Na druhou stranu nás zdejší deštivé podmínky naučily užívat si sluníčka a hezkého počasí kdykoliv to jen jde. A tak, když na poslední dubnový víkend hlásí předpověď jasno a nulové srážky pro celý ostrov, rozhodujeme se s Karen trochu zariskovat, zabalit kola na dva dny a vyrazit za dobrodružstvím do hor.

Volba tentokrát padá na historickou stezku BaFu, která v minulosti spojovala pohoří Lalashan s jihem Taipei. Vzdušnou čarou je to z centra hlavního města slabých 50 km, ale nejkratší (a jediná) silnice do této oblasti objíždí celý masiv Lalashan a Chatienshan, a tak i cesta na skútru sem zabere pár hodin jízdy.

Den první – dlouhé stoupání z Taipei do pohoří Lalashan

První den si pro začátek zkracujeme vlakem do města Sanxia, které je známé atraktivním historickým centrem, několik set let starým chrámem Zushi a hlavně „Buvolími rohy“ – křupavou pochoutkou plněnou banány, ořechy nebo třeba čokoládou. Takový taiwanský croissant, dá se říct. Tomuto lákadlu se prostě nedá odolat a tak na první kilometry vyrážíme nejen s plnými batohy, ale i žaludky této dobroty. Po pěti kilometrech opouštíme pomalu civilizaci a odbočujeme do hor. Před námi je první výzva – 12 kilometrů dlouhé stoupání a krátký sjezd do vesnice Fuxing. V pekelné výhni poledního slunce se plahočíme překrásným údolím, kterým protékají tyrkysové vody divoké řeky. Podél strmých břehů je jen málo místa, a tak zde najdete jen roztroušené bambusové farmy a malé osady.

Po krátkém a prudkém sjezdu, kdy jsme během pár minut ztratili s námahou vystoupané metry, se konečně napojujeme na „Northern Cross Island Highway“, jednu ze tří silnic na Taiwanu, které překračují centrální pohoří a spojují západ ostrova s Tichým oceánem. Pokud podle jména čekáte širokou a pohodlnou dálnici, jste na omylu. Hned za Fuxingem se tato „dálnice“ zužuje tak, že i dvě osobní auta mají problém projet. Následujících 40 kilometrů se tato malá komunikace vine podél strmých svahů hor, táhlá stoupání zde střídají krátké sjezdy, a proto nemáme možnost ani na chvíli vydechnout. V sedle skútru jsme si nikdy předtím neuvědomili jak je tato cesta náročná! Po celou cestu jsou našimi společníky několik set metrů hluboká údolí, strmé svahy hor porostlé subtropickým pralesem, který sem tam protne bílá linka vodopádu.

Ve tři hodiny nás konečně vítají červené oblouky dvou mostů pod vesnicí Baling. Zde se silnice rozdvojuje. Hlavní trasa pokračuje hlouběji do hor, po pár kilometrech překračuje centrální hřeben ostrova a sjíždí na východní pobřeží. Druhá silnice pak směřuje na jih, skrz jednu z nejodlehlejších horských oblastí ostrova. Je zde však ještě třetí cesta. Do vesnice Xanbaling, která je vidět na hřebeni vysoko nad námi. Silnice tam je tak strmá, že po krátké svačině radši na hodinu usínáme ve stínu mostů a doufáme, že až se probudíme, kopec bude o něco nižší…

Nezadařilo se! Kopec před námi je stále stejně strmý a vysoký a nám tak nezbývá, než šlápnout do pedálů a se zapadajícím slunce v zádech se vydat na poslední kilometry dne. Z údolí je to vzdušnou čarou do vesnice vlastně co by kamenem dohodil. Realita je však o trochu jiná, a tak si intenzivně „užíváme“ 6,5 kilometru dlouhé stoupání s převýšením 600 metrů! Tam někde, v těch malých domečcích na útesech, na nás snad čeká odměna ve formě večeře a zasloužený odpočinek!

Do vesnice Xanbaling přijíždíme s posledními paprsky světla. Pod námi je vidět nádherné údolí a okolo nás překrásné scenérie hor! Baling je malá osada známá díky broskvím, které se v jejím okolí pěstují a které jsou prý nejlepší na Taiwanu. Díky teplému klimatu Taiwanu totiž není možné toto ovoce pěstovat v nížinách, a tak pokud dostanete chuť na, pro nás Evropany, tak běžné ovoce jako jablka nebo třeba broskve, budete muset vyrazit do hor. Po vydatné večeři v malé restauraci u silnice a dokoupení zásob na další den se rozhodujeme popojet ještě kousek dál, až na začátek zítřejšího trailu. Uprostřed noci tak pod milionem hvězd šlapeme posledních 200 výškových metrů až na úplný konec silnice a unaveni usínáme na terase opuštěného domu. Z ticha noci je slyšet jen občasné „štěkání“ mundžaků a houkání sov…

První den výletu jsme ujeli 65 kilometrů a vystoupali 2 200 výškových metrů.

Den druhý – úžasný sjezd po stezce BaFu nazpět do Taipei

V sedm hodin ráno nás první paprsky slunce tahají ze spacáků. Budíme se u bran chráněné krajinné oblasti Lalashan, která je domovem několika desítek tisíciletých cypřišů. Tentokrát však okolo těchto velikánů jen narychlo prosvištíme a za 30 minut stojíme na začátku stezky BaFu! Ta v minulosti sloužila kupcům a místním horalům k zásobování odlehlých horských oblastí na severu ostrova. Dnes už po stezce šlapou pouze pohorky turistů, ovšem kvůli její náročnosti a obtížnému přístupu na její začátek není příliš známá a oblíbená.

První 4 kilometry projíždíme úžasným singletrackem do sedla mezi 2 200 metrů vysokým vrcholem Lalashan a o něco nižším Tamanshan. Úzká stezka se vine jako had hustým porostem pralesa, přes který jen stěží prosvitne sluneční svit. Několikrát podjíždíme spadené kmeny prastarých cypřišů, až se před námi znenadání otevře malá mýtina s dechberoucími výhledy do okolí. Široko daleko není vidět jediná známka civilizace. Před námi je jen 46 kilometrů sjezdu až na hranice Taipei.

Hned prvních pár stovek metrů nám však dává najevo, že to nebude jen tak. Pouhých několik centimetrů široká stezka je plná kamení a popadaných větví a rychlá jízda je tak možná jen s velkým soustředěním. Napravo sráz, nalevo sráz. Opatrně sjíždíme první výškové metry a jen tak tak brzdíme před velkým sesuvem půdy, který se najednou otevírá před námi! Následujících několik minut přenášíme kola přes spadané kamení a doufáme, že nesjedeme do propasti hluboko pod námi. O 6 kilometrů dál máme za sebou jeden z nejlepších sjezdů života! Šest kilometrů skvělého singletrailu a jako třešnička na dortu několik dřevěných lávek postavených podél skalních útesů.

Po krátkém obědě u ruin staré policejní stanice, která tu zůstala ještě z dob japonské okupace, pokračujeme ve sjezdu. Trail se opět stává užší a strmější. Některé úseky jsou opravdu nesjízdné a musíme je přenášet s koly na rameni. Po několika dalších kilometrech plných radostí a strastí přijíždíme na rozcestí, jen 2 kilometry před koncem stezky. Nad námi se tvoří černé mraky a vypadá to na přicházející bouřku. S blesky za zády projíždíme rychlostí blesku poslední úsek trailu a během pár minut se už před námi objevuje starý vysutý most před vesnicí Fushan.

Fushan je malá osada ležící na konci nádherného hlubokého údolí klikatícího se asi 30 kilometrů z okraje Taipei. Po celém dni v terénu jsme opět na asfaltu a tak si užíváme pohodový sjezd po horské silničce až do vesnice Wulai a dál do Taipei. Poslední dva kilometry jízdy k nejbližší stanici metra, v dopravě rušného velkoměsta, nám připomíná, že končí další dobrodružství na tomto úžasném ostrově…

Druhý den výletu jsme ujeli 60 kilometrů, vystoupali 600 výškových metrů a sjeli 2 700 metrů.